Háčkovat nás učila babička už někdy v mých šesti nebo sedmi letech 🧶 – přesně si to už nepamatuji, je to přece jen dlouhá doba. Druhá babička mě ve stejném věku zasvětila do tajů vyšívání a pletení. Byla to pro mě tehdy zábava, ale nejvíce mě okouzlilo vyšívání křížkovým stehem ✨.
Na střední i vysoké škole jsem se k vyšívání znovu vracela – bylo to pro mě úžasné odreagování od náročného učení 📚, způsob, jak si odpočinout, a zároveň mít dobrý pocit z toho, že tvořím něco krásného 💛.
Když jsem čekala svého prvního syna 👶, opět mě přepadla touha vytvořit něco jedinečného, co by měl navždy na památku od maminky. Ušila jsem mu proto peřinku do kočárku s vyšívaným medvídkem 🐻, podšitým háčkovanou dečkou. Byl to můj první větší projekt po delší době.
Nedávno jsem se po ještě delší pauze vrátila k háčkování – a to mě teď úplně pohltilo 💖. Po letech doma s dětmi jsem potřebovala něco dělat pro sebe, u čeho si odpočinu, zrelaxuji a přijdu na jiné myšlenky. Začala jsem zlehka – dekou na pohovku a polštáři. Postupně přišly čepičky pro děti, svetříky pro ně, pak i jeden pro sebe 🧥. A nakonec i háčkované hračky.
Jak už to bývá, děti mají spoustu nápadů a maminka se učí nové věci 😉. Tak máme doma celé hejno háčkovaných axolotlů 🦎, teď i hadů 🐍, a už se mi chystají zadat další výzvy. Momentálně jsem do háčkování zřejmě úplně zamilovaná – sotva dokončím jeden projekt, už v hlavě nosím nápad na další 💭.
Mrzí mě jen, že neumím plést 🧵. Ale to mám v plánu brzy napravit – zimní večery jsou jako stvořené k tomu, abych se pustila i do této krásné techniky ❄️. A hlavně jsem vděčná oběma babičkám, že mě tvoření naučily ❤️. Díky nim mi v rukách zůstává nejen dovednost, ale i vzpomínka, která nikdy nevybledne 🌸.