Příběh s jehlicí a srdcem: Alča a háčkované šátky, které hřejí i na duši

PŘÍBĚH S JEHLICÍ A SRDCEM

Jak vznikají háčkované šátky, které hřejí i na duši?

Některá přátelství vznikají náhodou, některá se musí trochu „opotit“. To moje s Alčou trvá už 17 let a byla bych ráda, kdybyste ji poznali taky. Alča tvoří háčkované šátky – a nejen to. Sama říká, že háčkování ji dává sílu, klid, útěchu, útěk od každodenních starostí a mnohem víc, tak jak nás většinu všeumělek. A tady máte její příběh...

Mně učila teta Evička, sestra mojí babičky, na chalupě ve Starým Svojanově. Byla to moje babička navíc. Jenže mi umřela, než jsem se všechno naučila. Ale to víte, nevzdala jsem to a zkoušela sama. Mamince jsem kdysi upletla pléd do divadla. Chápejte, moje mamka závodila v autě, jezdila na vysokozdvižným vozíku a vykládala vagóny a je celý život motorkářka. Každopádně má dodnes šál schovaný a já v něm vidím ty díry a velikost tak maximálně okolo krku....

Když byly moje dospělé děti malé, háčkovala jsem jim čepice, maximálně čepice dětem kamarádek. Pak se mi na stará kolena narodil nejmladší syn, byl velmi náročné miminko. A já potřebovala něco svého. A čepice byla za jeden večer hotová a já zase nevěděla co dál. Kamarádka Lada Kousalová mě přivedla k šátkům. Ty její byli tak krásné a já to taky chtěla zkusit. A tak začala moje závislost.